Close

Rok se s rokem sešel – život architektky

Rok se s rokem sesel - zivot architektky

Facebook na mě včera vyplivnul moji vzpomínku z minulého roku. Jak se proměnil můj život architektky v posledních několika měsících?

Nezapomněla jsem, že jsem loni přestala chodit do práce. Jen jsem si posledních pár dní říkala, kdy to asi tak bylo. To je jako když člověk přestane kouřit. Dokud kouří, je pro něj podstatný ten DEN. Plánuje to na prvního Ledna, nebo druhého Února, na třicáté narozeniny atd… A pak prostě jednoho dne přestane kouřit a po pěti letech si vzpomene, a vlastně vůbec neví, který den to bylo.

Tak něco podobného se stalo mě. Já zapomněla, který den jsem byla naposled v práci, až ten Facebook mi to připomněl.

Pracovala jsem jako architektka ve velké maltské architektonické firmě (asi 40 zaměstnanců) a užívala si práci jak na velkých (obchodní centrum, bytové domy) i malých projektech (rodinné vily). Přišel však čas posunout se v životě dál, anebo možná udělat alespoň krok stranou. Tak jsem dala v práci výpověď.

Výpověď jsem dala 6 týdnů před termínem porodu.

Ano, zní to bláznivě, ale Malta není země, kde vám někdo (stát), bude vyplácet mateřskou/rodinnou dovolenou.

Přesněji, chcete peníze? Fajn, dostanete plný plat, ale pouze 14 týdnů. Pak šupky hupky zpátky do práce.

Chcete zůstat s dítětem doma déle? Buďte si, jak dlouho chcete, (tedy maximálně rok a záleží na vašem šéfovi, zda vám to odsouhlasí), ale budete doma na neplaceném volnu.

Možná zním cynicky, ale já vlastně s tímto systémem souhlasím. Já totiž opravdu nevím, proč by měl stát někomu platit dovolenou…

Já chtěla zůstat s dítětem doma, tak jsem dala výpověď.

S první dcerou jsem to, tak neudělala a bylo mi to líto. A i když si to dokážu racionálně všechno zdůvodnit, tak ten čas už mi nikdo nevrátí. S druhým těhotenstvím jsme naši rodinnou situaci přehodnotili a já zůstala doma.

Tak si udělám takovou roční inventuru – co jsem teda dělala, když jsem najednou nebyla v práci?

Červen – Červenec – Srpen – Září

Na konci června jsem byla ještě tak rozjetá ze zaměstnání, že jsem si střihla pár konzultací online a nějaký ten grafický návrh, uklidila dům a říkala si, jak já to všechno pěkně zvládám.

Pak skončila naší Zoje škola a přehoupl se Červenec.

Nejen, že mi bylo pekelně vedro, ale byla jsem už taky dost těhotná:) Takže jsem většinu dne strávila s naší Zojkou v moři, které je naštěstí jen 5 minut od nás.

koupání život architektky

V podstatě už jsem jen čekala na porod, který proběhl na začátku Srpna. Narodila se nám další holčička – Amy.

O tom, jak jsem porod prožila jako architektka, si můžete přečíst tady. Je to nejúspěšnější článek, za celou dobu mého blogu.

Po porodu jsem několik týdnů vychytávala, tu naši novou situaci. Dvě děti opravdu nejsou jedno:)

Myslet při tom na práci se sice dalo, ale já byla ráda, že jsem ráda. Navíc Zoja měla stále ještě prázdniny, takže na nějaké velké pracovní nasazení nebylo moc prostoru.

Kromě toho jsme prožili skutečně bláznivé léto bez teplé vody. Celý příběh by vydal na zábavný článek, ale ještě teď, když si na to vzpomenu, tak mi to stále nepřipadá vtipné. Ono být tři měsíce bez teplé vody, je totiž o nervy. Zvlášť, když máte novorozence. Ale vydržela jsem:)

Pak přišla krize.

Přišlo mi, že všechno, co dělám je na prd. Že je to úplně zbytečné. O můj ebook nikdo nestojí. Moje rady nikoho nezajímají. Že o moje návrhy nikdo nestojí. A cítila se úplně na pytel.

Co když to byl blbý nápad zůstat doma? Což když si nikdy sama na živobytí nevydělám?

Jenže já to mám v životě ode zdi, ke zdi – nahoru, dolů – příliv a odliv.

A přišla zajímavá nabídka. Konzultovat texty, pro blog firmy KARE. Hned mě napadlo, že k těm textům by šli dělat ilustrativní obrázky s nábytkem firmy. Dohodli jsme se, a tak začala poměrně intenzivní spolupráce. Protože najednou to nebyly články jen pro jejich vlastní blog, ale i reklamní prezentace pro časopisy o bydlení – a k těm všem bylo potřeba také udělat obrázky.

A to mě baví.

život architektky - návrh pro KARE

Říjen – Listopad

Konečně začala Zoje škola.

Na blog jsem začala přidávat články každý týden. A já začala mít chvílemi zase pocit, že mám vše nádherně pod kontrolou.  A moc jsem se těšila na naše zimní cestování, že děti budou s babičkami a já „udělám spoustu práce“.

Plány jsem měla velké – asi jako když si plánujete, co si všechno dáte k jídlu, když máte totální hlad.

Prosinec – Leden – Únor

Vyrazili jsme k manželovým rodičům do Anglie. Na tři týdny.

A já udělala prd. Žádný článek. Žádná práce.

Ano, trávila jsem čas s rodinou, takže to nebyl ztracený čas, ale pracovně nic. Po Novém roce přelet do České republiky, opět s doufáním a velkým plánem. I tentokrát moje plány vzaly za své. Přesněji, pro svůj blog jsem neudělala zhola nic.

Takže jsem se přestala sebemrskat a začala se víc soustředit.

Když už nic nedělám pro svůj blog či klienty, aspoň nebudu šidit čas se svými dcerami, Zojou a Amy. A když jsem byla s nimi, byla jsem pouze s nimi. Žádné myšlenky okolo, jaká jsem to špatná blogerka a architektka bez práce.

Prostě jsem byla „jen“ matka.

Světe div se.

Ozvala se mi jedna kamarádka, že potřebuje pomoc s domem. Druhá kamarádka, mi volala, že právě koupili dům, jestli mrknu na půdorysy. Napsala mi paní, kterou znám jen s Facebooku, jestli ji můžu poradit…

A najednou jsem koukala jako matka, tetka, architektka, co se to kolem mě děje.

matka, tetka architektka - život architektky

Březen – Duben – Květen

Vrátila jsem se na Maltu a bylo na čase pohnout s blogem, který tedy opravdu dlouho ležel ladem. Spolupráce s KARE pokračovala. Měla jsem rozpracovaný jeden projekt a přišla nabídka na další. Proč ne?

Už jsem dlouho nedělala žádnou grafiku. Aha, tak prosím jedno logo pro úžasný projekt, Půjčovna babiček, na jihu Moravy.

Půjčovna babiček - život architektky

A co nějaká konzultace a logo pro webové stránky? Nebylo by? Bylo:)

A také z toho byl velký rozhovor pro Ženy ve světě.

Musím vymyslet plán, jak tohle zvládnout.

Takže teď mám na Google disku tabulky na všechno. Kalendář. Analýza webu. Statistika návštěvnosti. Témata článků pro blog.

Protože jsem měla nějak pocit, že je potřeba si ještě trochu naložit, začala jsem točit videa na youtube. Na googlu už můžete tvořit i myšlenkové mapy – taky je mám. Systém, jak zvládnout práci, blog, domácnost i děti jsem ještě nevymyslela.

Já prostě ráno vstanu a jedu.

Přes všechny pochyby byl poslední rok asi nejšťastnějším rokem v mém dospělém životě. Sice jsem nevydělala statisíce, jak by si určitě přál můj manžel, ale byla jsem doma, tak jak jsem si přála já (za jeho velké podpory).

A také jsem se za poslední rok naučila a potvrdila si několik podstatných věcí:

  1. když to nejde, zkus to jinak

  2. dělej vždy jen jednu věc

  3. napřed udělej, co máš, až pak se koukni na Facebook

  4. důvěřuj Bohu, Vesmíru, Matce Zemi… ale hlavně sobě

  5. po odlivu vždycky přijde příliv

  6. plán je fajn, ale podstatná je AKCE

A jaký byl váš rok? Co jste se naučili? Těším se na vaše komentáře

 

Julie Rawding

matka, tetka a architektka

Pomáhá ženám vytvořit si originální domov podle jejich gusta. Domov stejně jedinečný jako jsou ony samy. A to online a bez stresu.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE
Více v ZPOVĚĎ ARCHITEKTKY
Architektka rodí

O architektech a architektkách koluje mnoho stereotypů, ale ať chcete nebo ne, architekti jsou především normální lidi, kteří prožívají normální...

Zavřít