Close

Rekonstrukce k zbláznění – Jsem v tom s váma

rekonstrukce Malta

Vím, kolik stereotypů o architektech koluje. Jsou to snobi, nikdo jim pořádně nerozumí, neustále opakují slova jako hmota nebo forma, co není šedivé je neestetické a rozhodně jim nesmíte zasahovat do jejich práce, protože vědí všechno nejlíp…

V tomto článku vám chci ukázat, že i architekti jsou jenom lidi. A že rekonstrukce dokáže občas převálcovat i architektku.

Vždycky jsem chtěla navrhovat interiéry…

Ne, vlastně ne – já chtěla tvořit domovy. Pamatuji si, jak jsem jako dítě chodila kolem ruiny starého baráku a představovala si, jak bych ho opravila a pak v něm šťastně bydlela.
Na dovolené ve Francii jsem si představovala, jak ta hromada kamení, co kdysi byla dům, je moje. Já ji posupně dávám do pořádku. A vzadu za domem mi kvete levandule.

Jsem holt holka z paneláku…

Cokoli, co alespoň vzdáleně připomínalo jakýkoli jiný typ bydlení, byl můj sen.

rekonstrukce designovy nabytek

Jestli si myslíte, že jsem šla studovat architekturu, protože jsem o tom od dětství snila, jste vedle. Moje cesta k architektuře byla kostrbatá, ale ve finále dává smysl. Vystudovala jsem uměleckou střední školu obor design svítidel. Po maturitě jsem se na Univerzitě v Liberci začala studovat textilní a oděvní návrhářství.

Když už se studium schylovalo ke konci, rozhodla jsem se znovu zkusit přijímací zkoušky na architekturu.

Znamenalo to jeden rok studovat oba obory zároveň.

Je mi záhadou, jak jsem to mohla přežít. Ale já byla vždycky trochu střelec (nebo spíš střelená).

Tak kvůli tomuhle jsem chodila tak dlouho do školy?

Po studiích jsem nastoupila do kanceláře, kde se zdálo, že práce architekta je pěkná pruda. Podstatné bylo co chtěl klient (protože ten platil) a přesto, že někdy chtěl pěkné blbosti, my je kreslili.

Jednoho dne mi prdly nervy a já se sebrala a jela na Maltu. Na měsíc. Bylo mi skoro 30, svobodná, bezdětná a naprdlá na celej svět…

rekonstrukce Malta 01

Byla to láska na první pohled.

Byla jsem doma. Na Maltě se mi tenkrát líbilo všechno. Navíc mi do cesty vlítnul kluk, co vůbec netušil, že za pár let bude můj manžel. Takže v Čechách výpověď v práci a stěhování na Maltu.

Jupí! 

Poprvé v životě mi z výplaty i něco zbylo. Po práci jsem chodila s kolegy cvičit do Hiltonu (možná ti architekti trochu snobi jsou). A konečně splatila kreditku, kterou jsem pak vítězoslavně mohla zrušit. Jaká úleva!

rekonstrukce Malta 02

V práci jsem také poprvé zažila i to, že architekt nemusí dělat vše, co chce klient.

Naopak – hledá pro něj vhodné řešení.

Koupelna nemusí mít 3 metry čtvereční, může mít klidně 12. A dětský pokoj může být i dvakrát větší než je běžná garsonka v Čechách.

V tomto šťastném období jsme se s mým budoucím manželem nastěhovali do rozestavěného domu…

Každý, kdo někdy něco budoval ví, že je to drsný…

A  my v tom žili. Dokonce několik let.

rekonstrukce uspora vody

BYLA TO REKONSTRUKCE K ZBLÁZNĚNÍ

Z výplaty mi už od té doby nikdy nic nezbylo. Všechno sežrala malta:)

Mé dětské sny o budování domova se pomalu rozplývaly v potu a slzách. Já chtěla vymalovat a dát si na stůl čistý ubrus. Ale my tenkrát neměli ani ten stůl.
Ubrus byl přehozený přes kartonovou krabici od lednice, kterou jsme vybalili hned jak to šlo. Firmě trvalo půl roku než nám kuchyni nainstalovala. Já se mezitím naučila skvěle vařit v mikrovlnce a nádobí umývat v umyvadle.

Cokoli se během našeho budování mohlo podělat, tak se podělalo… 

Bála jsem se, když jsem slyšela déšť, protože do domu teklo. Elektrika celého domu byla propojená drátem, který volně visel ve vstupní chodbě. Vrcholem bylo, když jsme tři měsíce byli bez teplé vody… S miminkem v náručí.


Už jste četla Můj příběh?


Trpěla jsem a to hodně…

Vytáčeli mě všechny poznámky typu: „Tak co, už máte hotovo?“ Navíc od lidí, kteří nikdy nic nestavěli a ani nevěděli, co rekonstrukce vlastně znamená. Bydleli v pronajatém, plně zařízeném bytě, a na Maltě si jen užívali slunce a jižanské pohody.

Upřímně – prostě jsem jim záviděla. 

Záviděla jsem každému, kdo může přijít domů a jen tak si sednout na čistou židli.

Už tenkrát jsem psala články pro svůj blog a často se cítila pěkně mizerně, když jsem radila ženám jako jste vy, jak zařídit dům či byt.

Kde se ve mě brala ta drzost, když my v podstatě bydleli ve squattu (za který jsme navíc spláceli hypotéku)

Jenže já vždycky měla naději. Naději, že to dáme, že to zvládneme, že nás ta rekonstrukce nezničí.

A to je mé poselství.

Hlavně se z toho nezbláznit a vydržet!

Protože hezky bydlet můžeme všichni. I když to někdy bolí.

I když někdy pláčete, protože to vypadá, že to nikdy nebude hotové. Vydržte!

 

Mějte svou vizi a za ní jděte. I ve chvílích, kdy už vám nikdo jiný nevěří.

rekonstrukce - světlo na konci tunelu

Jsem v tom s váma. Rekonstrukce nás nedostane:)

Bydlete hezky,

PS: V domě, ve kterém jsme se málem udřeli, už nebydlíme. Je na prodej… Z prodeje získáme dostatek peněz, abychom už nikdy nemuseli splácet hypotéku.

PS2: Jestli teď nevidíte světlo na konci tunelu, podívejte jak vám můžu pomoc.

Julie Rawding

Julie Rawding

matka, tetka a architektka
Napište mi na: julie.rawding@gmail.com

Pomáhám ženám vytvořit si originální domov podle jejich gusta. Domov stejně jedinečný jako jsou ony samy. A to online a bez stresu.
Julie Rawding

Latest posts by Julie Rawding (see all)

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE
Více v ZPOVĚĎ ARCHITEKTKY
Den Otců aneb Životní lekce

Teprve letos jsem si udělala základní kurz Feng Shui. Přestože tyto principy ve své práci používám již dávno. Ale kdy...

Zavřít