Close

Architektka rodí

O architektech a architektkách koluje mnoho stereotypů, ale ať chcete nebo ne, architekti jsou především normální lidi, kteří prožívají normální lidské životy.

 

Zde je jeden z příběhů života mého…

Letošní rok je pro mne velmi významný hlavně co se rodinného života týče. Začala jsem ho již těhotná a s přesvědčením, že tento rok dám konečně výpověď v práci, kde jsem byla zaměstnaná již 7 let. Žijeme s manželem na Maltě, kde máte jako matka dvě možnosti. Buď se rozhodnete před nástupem mateřské „dovolené“ dát výpověď a do práce již nenastoupit, což znamená, že dostanete jednorázovou podporu od státu zhruba 1000 euro, nebo nastoupíte mateřskou, která trvá nyní myslím 18 týdnů a pobíráte normální plný plat od zaměstnavatele, ale musíte se vrátit znovu do práce a nejméně půl roku pro stejného zaměstnavatele dále pracovat. 

S naší prvorozenou dcerou jsme zvolili možnost návratu do práce.

Pracovala jsem sice na zkrácený úvazek, ale i přesto to bylo pro mne náročné.

Dcerka musela být přes den v jeslích, což pro  mne bylo velmi bolestivé. Navíc když všechny vaše české kamarádky zůstávají doma minimálně dva roky, tak si připadáte opravdu jako krkavčí matka. Po pár dnech jsem, ale zjistila, že dcera je v jesličkách spokojená, a upřímně, já si v práci odpočala od kojení a utírání jejího zadečku. Plus rozhovory s dospělými lidmi o odborných věcech, po pár týdnech v podstatě o samotě doma s kojencem, byly vlastně osvěžující.

Přesto byly dny, kdy jsem seděla za počítačem v kanceláři a polykala slzy, protože moje dcera byla s cizími lidmi a já dělala práci, která mi najednou přišla úplně zbytečná… Po přečtení článku Základní kameny mého světa, mi došlo, že jsem si jen nalhávala, jak bezva to je… Ale tenkrát jsme jako rodina opravdu neměli jinou možnost. Rozestavěný dům, manžel v práci s nižším příjmem než já, a ve zbylém volném (?) čase dálkově studoval na Univerzitě.

S druhým těhotenstvím jsme se s manželem rozhodli, že to finančně riskneme a já dám v kanceláři výpověď. Pracovat budu z domova a do rodinného rozpočtu mohu přispívat například prodejem mého eBooku o Bydlení či konzultacemi.

Když jsem dávala šéfovi výpověď bylo mi to skoro líto. Sice se mi opravdu hodně ulevilo, ale stejně byl to velký kus mého života…

Ale ten pocit, když se mi ze zvyku sevřel v neděli žaludek a já si během chvilky uvědomila, že ne, že tentokrát už v pondělí do kanceláře nejdu…

A začaly prázdniny a já již jen čekala na porod…

Jenže naše miminko na svět ne a ne přijít. Venku bylo 50 stupňů a já se svým obrovským břichem byla šťastná, že se můžeme koupat v moři jen 5 minut od domu.

Na jedné kontrole lékaři již nevydrželi a naplánovali mi vyvolání porodu. Nijak zvlášť mě to nevadilo, protože i s prvorozenou dcerou to tak bylo. Naplánované vyvolání a dcera se narodila sama během noci, kdy už jsem byla v nemocnici. Takže jsem se těšila, že vše proběhne stejně.

Jako architektka mám zkrátka ráda věci naplánované.

Tak jsem v neděli nastoupila do nemocnice a těšila se, že v noci porodím.

Jenže jsem neporodila…

A pak už bylo jisté, že tomu vyvolanému porodu neujdu. Ráno jsme počkali na mého manžela a oba nás pak zavedli na porodní sál. Mám ráda porody na Maltě. Porodní sál vypadá jako hotelový pokoj s vlastní koupelnou a toaletou, s CD přehrávačem, televizí a takovou hezkou atmosférou, která tam je tak nějak automaticky:)

Měla jsem k porodu dvě porodní asistentky (jedna se právě zaučovala) a nějak to vyšlo, že lékařskou službu měl můj soukromý gynekolog, takže lepší plán jsem ani nemohla mít:)

V devět hodin ráno mě lékař prohlédl, moc spokojený nebyl, protože jsem ani zdálky nevypadala na to, že bych mohla ten den porodit. Já se tím nenechala rozhodit a on se se mnou rozloučil, že mě přijde za dvě hodiny zkontrolovat.

To jsem se ještě to ráno smála:)

Asistentky mi napíchly kapačku, co mi měla vyvolat kontrakce a také mi je vyvolala! Na první porod mám skvělé vzpomínky a hlavně mě to nijak zvlášť nebolelo… I tentokrát to vypadalo, že to půjde bez bolesti a bez drog (tak nazývám Epidural a Pethidine – léky na tlumení bolesti). Jenže po hodině a půl ta bolest byla už i na mě dost silná. A tak jsem poslala manžela ať dojde pro asistentky (na Maltě vás nechávají u porodu co nejvíce o samotě), že už to nedám. Mezi kontrakcemi jsem ještě poslala sms mámě, že kontrakce jsou po třech minutách, tak to už snad půjde rychle.

Při kontrakcích jsem se soustředila na Barevný dech a na radu mé švagrové – „mysli na to, jak se otvíráš“

Pak už jsem si nechala píchnout Pethidine a čekala až začne působit – v tu chvíli jsem myslela jen na to, jak celou tu situaci přežít a v duchu se rouhala myšlenkami na císařský řez. Bylo před jedenáctou hodinou a já manželovi řekla ve dvanáct bude po všem! Koukl na mě a se svým realistickým pohledem na svět mi říká, já budu rád, když do dvanácti začneš rodit:)

Jenže já už rodila!

Asistentky mě rychle zkontrolovaly a potvrdily můj pocit. Ve dvanáct sice nebylo po všem, ale ve 12:16 se nám narodila dcera Amy Maria.

A já už se zase smála:)

rodinne foto

 A mám o zkušenost více – vyvolávaný porod bolí! Ale aspoň víte, kdy porodíte:)

Po nějakém čase, jsme mohli jít zpět na pokoj a já se cítila, tak skvěle, že jsem se nenechala odvézt, ale pěkně odkráčela po svých. To jsem ovšem netušila, v jaké super kondici může být matka po porodu…

Večer ke mě na pokoj zavezli slečnu (asi to byla mladá paní, jenže tak o dvacet let mladší než já) a ta se během chvíle, kdy ji kontrolovali novorozence, zvládla nalíčit a přečesat… Na to jsem já za celý den ani nepomyslela! Pak ji její partner přinesl něco k jídlu a během chvíle celý pokoj smrděl jako fast food  – ano, není nad po porodní večeři z McDonaldu. Tak nějak mi to bylo jedno – jen mě to přišlo vtipné:)

Moji noví sousedé spolu mluvili pouze maltsky nicméně i tak jsem občas něco vyrozuměla. Bylo mi divné proč dívka pořád zmiňuje slovo konstrukce – jako architektka jsem na to samozřejmě citlivá:)

Druhý den mi to došlo. 

Dívka konstrukcemi myslela kontrakce a proto na ně také celou noc užívala Panadol.

Ale jak poznamenala moje kamarádka, ono postavit barák je taky někdy pěknej porod…

Julie Rawding

matka, tetka a architektka

Pomáhá ženám vytvořit si originální domov podle jejich gusta. Domov stejně jedinečný jako jsou ony samy. A to online a bez stresu.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE